Psychologie agrese: jak může vznikat?

Agrese má v psychologii mnoho vysvětlení a teorií vzniku. S první z nich přišel významný psycholog a neurolog Sigmund Freud. Tvrdil, že agrese je projevem frustrace, mezi jejíž zdroje patří hlavně libido a destruktivní pud zvaný thanatos.

Později ovšem teorií o příčinách agrese vzniklo více. Mezi tyto teorie patří například teorie vrozené agrese, hypotézy potvrzující Freudovu myšlenku spojenou s frustrací, teorie agrese jako naučeného chování a teorie vzniku agrese vícero vlivy.

Tyto teorie vznikaly celé minulé století a bylo provedeno mnoho výzkumů, které je nejen potvrzovaly, ale také vyvracely. My se na tato odvětví podíváme trochu blíže.

Teorie vrozené agrese

Autorem této teorie byl rakouský zoolog a psycholog Konrad Lorenz, který zastával tvrzení, že agrese je důsledkem vrozených genetických faktorů, které vyvolávají nepřátelské reakce vůči druhým lidem. Podpořil tím i myšlenku o jejím hromadění v těle a vytvořil tzv. hydraulický model agrese, dle kterého se agrese shromažďuje uvnitř člověka a je nutné ji uvolňovat, aby nebyla ohrožována společnost.

Hypotéza o vzniku agrese jako následku frustrace

S uvedenou hypotézou přišel psycholog a sociolog John Dollard v roce 1939. Jeho tvrzení je založeno na tom, že k agresivnímu chování u jedince dochází tehdy, pokud je frustrován v rámci snah něčeho dosáhnout, nebo pokud chce uspokojit nějakou svou potřebu.

Dělil agresi podle trvání a intenzity s tím, že obě možnosti podmiňují přítomnost deprivace či stresu. Mnohokrát je s těmito informacemi spojován fakt, že je agrese projev vnější a pokud se na venek neprojeví, přechází do formy deprese, která je vnitřní.

Dollardova hypotéza si ovšem mnohokrát vysloužila kritiku, konkrétně od prezidenta Americké psychologické asociace Martina Seligmana, který kritiku odůvodňoval faktem, že stálá agrese může vést k pasivnímu stavu, který sám nazval jako naučenou bezmocnost, což je podle něj jádrem deprese.

Další kritika, kterou vznesl Leonard Berkowitz, je založena na tom, že někteří lidé mají agresi „v popisu povolání“. Nejde tedy o jejich frustraci, neboť jsou za své chování placeni, může jít např. o povolání boxera či vyhazovače.

Agrese jako naučené chování

Možnost této verze poprvé uvedl Albert Bandura v roce 1976 a odůvodnil ji několika postoji. Tvrdil, že se lidé naučili, že se jim agrese vůči druhým vyplatí, tedy že agresí něco získají ku svému prospěchu.

Bandura studoval sociálně kognitivní teorii a byl tvůrcem teorie sociálního učení. Ze svých zkušeností poukazuje primárně na to, že druhé nejen pozorujeme, ale také se jimi inspirujeme. Často je v této souvislosti uváděn příklad, že lidé, kteří často sledují násilí v televizi, mají dvě cesty: buď jsou v reálném životě otrlí a lhostejní, nebo (podle později provedených výzkumů Gerbnera a Grosse) považují svět za mnohem nebezpečnější, než doopravdy je. V důsledku toho jsou nedůvěřiví k cizím osobám.

Vznik agrese v důsledku vícera faktorů

Faktory vzniku agrese se v 80. letech zabývalo mnoho amerických psychologů a sociologů. Patřili mezi ně např. Edward Donnerstein, Robert A. Baron nebo Andy Bell.

Dle jejich zkoumání mezi faktory zvýšené agrese patří horko, hluk a obklopení druhými lidmi. Je-li jedinec v davu, pravděpodobnost agrese z jeho strany se zvyšuje.

autor: Eva Vostárková

Zdroje

• Základy sociální psychologie. Vyd. 6. Praha: Portál, 2011, 116 - 121. ISBN 978-80-7367-909-5.