Otec psychologie: Wilhelm Maximilian Wundt

Podívejme se společně na významnou osobnost, která stojí u základu oboru psychologie. Touto osobností je Wilhelm Maximilian Wundt, který žil v letech 1832-1920.

Dětství a studia

Wilhelm Maximilian Wundt se narodil v jihozápadním Německu do rodiny s dlouhou intelektuální tradicí. V 19 letech byl přijat na medicínu v Tübingeru, po roce ovšem přestoupil na Heidelberskou univerzitu. Jako chlapec byl zádumčivý a měl velké sklony k dennímu snění, po nástupu na univerzitu v Heidelbergu se ovšem velmi změnil. Stal se pilným a houževnatým mužem, což mu vydrželo až do konce života. Dokládá to také fakt, že za celý život publikoval přes 400 prací.

Počátky profesní kariéry

Roku 1855 úspěšně ukončil studium medicíny a o 3 roky později dostal nabídku pracovat jako asistent v Helmholtzově laboratoři v Heidelbergu. Roku 1864 byl Wundt jmenován docentem a 3 roky poté začal vyučovat fyziologickou psychologii. O dalších sedm let později se po Helmholtzově odchodu stal váženým profesorem.

Jak byla psychologie vyčleněna z ostatních věd?

Wilhelm Wundt se během svého života zasloužil o dva klíčové kroky, díky kterým dnes máme psychologii jakožto samostatný vědecký obor.

První z důležitých událostí bylo vydání jeho nejznámějšího díla. V letech 1873 a 1874 Wundt vydal ve dvou svazcích knihu s názvem Základy fyziologické psychologie (v originálu Grundzüge der physiologischen Psychologie). Výše zmíněné dílo se stalo natolik známým, že již o rok později získal místo na věhlasné Lipské univerzitě, kde založil celosvětově známou laboratoř, kterou roku 1879 přejmenoval na Psychologický institut.

Právě vznik zmíněné laboratoře byl druhým z důležitých okamžiků. Někteří historici spojují vznik vyčlenění psychologie s první, někteří s druhou zmíněnou událostí.

Wundtova laboratoř inspirovala univerzity po celém světě k založení vlastní psychologické sekce a též i vlastních laboratoří, jež vedli Wundtovi žáci. Například jeden z jeho žáků, Edward Titchener, se stal hlavní tváří později utvořeného strukturalismu. Jde o psychologický směr, jenž bezprostředně navazuje na dílo Wilhelma Wundta.

Co Wundt přesně zkoumal?

Wundt byl přesvědčen, že jediným cílem psychologie je přesný popis vědomí. Podle jeho teorií by měl mít každý živý tvor určitou formu vědomí. Ať už je to pro nás jakkoli nepředstavitelné – vše od dokonalé lidské bytosti až k jedné osamocené buňce vykazuje dle Wundta určité duševní schopnosti. I když je vědomí v jeho dílech popisováno jako vnitřní zkušenost, zajímal se pouze o jeho zjevnou formu, o viditelné chování. Autor teorie tvrdil, že existují 2 typy pozorování, a to vnější a vnitřní.

Vnější pozorování slouží k zaznamenávání událostí, které jsou viditelné ve světě kolem nás. O něco zajímavější je ovšem pozorování vnitřní, označováno také jako introspekce, ve kterém jde primárně o zaznamenávání vnitřních pochodů, myšlenek a pocitů. Právě druhé z uvedených má pro Wundtovy výzkumy klíčový význam, neboť poskytuje informace o tom, jak pracuje mysl.

Vydejme se teď na krátkou cestu časem do Lipské laboratoře, první psychologické laboratoře vůbec: „…Vidíme Wundtovy studenty a občas i samotného Wundta, jak tráví hodiny posloucháním tikání metronomu, uvádí jej do chodu v různých rychlostech od velmi pomalé do velmi rychlé, někdy jej zastaví po několika úderech, jindy jej nechává tikat mnoho minut. Posluchači pokaždé důkladně zkoumají své pocity a zaznamenávají své vědomé reakce. Zjišťují, že některé stavy jsou příjemné a jiné nepříjemné, že rychlé údery vyvolávají pocity vzrušení a pomalé navozují náladu uklidnění, že prožívají mírné pocity napětí před každým tiknutím a mírné pocity úlevy po něm… - procvičuje se při nich to, co Wundt nazývá introspekcí.“ (Hunt, 2000).

Otec psychologie Wilhelm Wundt se zajímal o vztah mezi vnitřním a vnějším světem. Tyto dva světy jsou podle něj vzájemně v interakci. Nazval je jako svět fyzický a psychický. Zde je důležitý pojem počitek, který má představovat spojení mezi vnějškem a vnitřkem. Čisté počitky pak mají tři komponenty, jimiž jsou kvalita, intenzita a citové zabarvení.

Například vaše oblíbená voňavka má jistě příjemnou, u dam možná nasládlou vůni. Tento fakt se rovná kvalitě. Dále může být uvedena vůně zřetelná, nebo naopak mdlá, což se rovná intenzitě. A nakonec je vůně pro váš čich příjemná a máte ji rádi, což značí citové zabarvení.

Počitky nejsou vnímány zvlášť, nýbrž jsou sloučeny v reprezentaci do celkového objektu, který v určitou chvíli vnímáme. Právě v této části se Wundt nechal inspirovat chemií a vznikající tabulkou prvků. Jako se prvky skládají v konfigurace, tak i počitky jsou složeny v jeden objekt. Za tuto teorii byl ovšem kritizován, neboť sledování pouze vybraných elementů vědomí může vést ke zkreslení a vysledovaný průběh počitků v laboratoři nemusí být stejný jako ten, který by byl zaznamenán v běžném světě za normálních podmínek.

Slova na závěr

Ač bylo po nějaké době Wundtovo dílo zkresleno a překonáno novými vlivnými směry, ve své době znamenalo vskutku významný podnět k dalšímu rozvoji psychologie.

Karolína Ribárová

Zdroje

• COLLIN, Catherine, Nigel C. BENSON, Joannah GINSBURG, Voula GRAND, Merrin LAZYAN a Marcus WEEKS. Kniha psychologie. Vydání druhé. Přeložil Michaela BUCHTELOVÁ, přeložil Ivana MIČÍNOVÁ, přeložil Otakar VOCHOČ. Praha: Euromedia Group, 2019. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-7617-356-9.

• HELUS, Zdeněk. Úvod do psychologie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2018. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4675-3.

• PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2020. Psyché (Grada). ISBN 978-80-271-2528-9.