.png)
Dětský vrcholový sport: zdravé výhody a možná rizika
Z pohledu diváka či fanouška je vrcholový sportovní výkon obvykle atraktivní podívanou. Rádi sledujeme precizní, správně načasované, tréninkem vybroušené pohyby atletů, kteří ve snaze dosáhnout svých cílů předvádějí svůj um. Co se ale děje v nitru sportovce, když se blíží ona událost, kdy má vrcholný výkon předvést? Jaké stavy zažívá? Jakým rizikům musí čelit? A jak se s nimi může vyrovnat? Prožívání předzávodních stavů se u každého sportovce liší s ohledem na jeho individualitu, věk a specifika daného sportu. Pokusím se zde představit základní vhled do psychiky mladých sportovkyň a sportovců před vrcholným výkonem.
Vrcholný sport u dětí
Hovoříme-li o vrcholném výkonu a předzávodních stavech, máme na mysli především výkonově pojaté sporty, ve kterých se nehýbeme pouze pro potěšení, ale aspirujeme k výkonu, tedy k co nejlepšímu výsledku, dobrému umístění či zlepšení osobního maxima.
S takto pojatým sportem se můžeme setkat již u kategorie dětí. Je ovšem potřeba zmínit, že dětský svět se podstatně liší od vnímání dospělých. Základními aspiracemi dětí ve sportu jsou radost z pohybu a prosté hraní. Kategorie výkonu a touhy po výsledku přejímají mladí sportovci z dospělého světa, konkrétně od svých rodičů, trenérů a sportovního okolí.
Tito lidé se významně podílejí na tom, jaký vztah a přístup ke sportu se v dětské duši rozvine.
Rozvíjení vztahu ke sportu u dětí
Pokud dítě vyrůstá v prostředí zdravé podpory k pohybu a odevzdávání toho nejlepšího ze svých možností, snáze si pěstuje vztah ke sportovní činnosti a získává zdravé sebevědomí. Pokud je ovšem tlak ze strany rodičů či trenérů na výkon a výsledek silný, může se snadno stát, že se mladý sportovec začne cítit ve stresu, ztratí chuť se sportu věnovat a nabude pocitu, že něco znamená pouze tehdy, odvádí-li dobrou práci.
Zejména v nejranějším sportovním období (5–10 let věku) se dají napáchat škody, které mohou v budoucí sportovní dráze vyústit do předzávodního stresu, nízké sebedůvěry či vyhýbání se náročným výzvám.
Sport v souvislosti se sebepojetím
Sport, zejména ten mládežnický, přitom skrývá veliký potenciál pro poznávání a zdravé formování sebe sama. Učí nás, že soupeření a konflikt nemusí být nutně škodlivé a nepřátelské.
Když sportujeme, dostáváme také poměrně jasnou zpětnou vazbu od našeho těla i mysli na naši připravenost. Poznáváme, čeho jsme schopni, jak reagujeme v krizových situacích, ale i jak dokážeme obstát a prosadit se v týmovém prostředí. Mladé sportovkyně a sportovci si při sportování utvářejí identitu, pěstují si vztah k vlastnímu tělu a získávají specifické návyky přenositelné i do dalších oblastí.
Pokud jsou prostředí a jeho hodnoty zdravé, mohou rovněž podávat i vrcholový výkon a přibližovat se na hranice vlastních možností, které si tím posouvají. Zde je potřeba si uvědomit, že základní vliv na podávání vrcholového výkonu u dětí a dospívajících má prostředí, tedy trenéři a rodiče.
Rizika v dětském sportu
S touhou podávat co nejkvalitnější výkony se u sportující mládeže pojí celá řada rizik. Jsou jimi:
Podmíněné přijetí – Sportovec je rodiči či trenérem přijímán jen tehdy, podává-li dobrý výkon. U tohoto nastavení okolí může dojít ke zvnitřnění, kdy si sportovec sám sebe váží a přijímá se pouze tehdy, když je výkonný.
Obsese výkonem – Pokud je hodnota výkonu akcentována natolik, že je hlavní motivační složkou sportu, může se stát, že sportovec začne jednostranně usilovat o to, aby podával výkon (i za cenu např. podvádění), a přestane se zaměřovat na další podstatné aspekty sportu, jako je radost z pohybu, týmová spolupráce či učení se novým dovednostem.
Zvnitřnění tlaku a fixní hodnocení – Pohybuje-li se dítě a dospívající pravidelně ve stresovém prostředí pod tlakem na výkon, zafixuje si sport jako aktivitu, na kterou buď má (tj. obstávám v konkurenčním prostředí), nebo nemá (tj. neobstávám v konkurenčním prostředí). Opomíjen je pak rozměr sportu jako tzv. moral laboratory (morální laboratoře), tedy bezpečného prostředí pro postupné poznávání a rozvoj sebe sama.
Zúžení perspektiv pohledu na výkon – Sportovec může nabýt dojmu, že dobrá výkonnost znamená neustálou snahu o zlepšování a dosahování výsledků. Ačkoli toto je důležitým rozměrem sportu, zejména u dětí dochází k postupnému přesycení onou snahou se zlepšovat a neustále posouvat.
Přehnaná pečlivost – U sportovce se může vyvinout touha zajistit si dobrý výsledek skrupulózní snahou o kontrolu všech podstatných faktorů. Rizikem je přílišné upnutí se na proces i výsledek a neschopnost se uvolnit a ponořit se do hry.
Ztráta chuti ke sportu – Patrně největším rizikem je ztráta chuti ke sportu a pohybu obecně, kdy sportovkyně či sportovec již v raném věku vyhoří a nemá chuť se věnovat pohybovým soutěžím.
Přínos sportovních aktivit u dětí
Podávání vrcholového výkonu však sebou nemusí nést jen rizika. Naopak, pro děti a dospívající představuje důležitou a pozitivní složku ve výchovně-vzdělávacím procesu.
Zde je potřeba zdůraznit, že podávání vrcholového výkonu je podmíněno správnými zvyky. Mladý sportovec by měl mít především pozitivní vztah k pohybu a zdravě ukotvený koncept sportu. Účast v soutěžích by pro něho neměla být stresem, ale spíše výzvou.
Pracovat s předzávodními stavy jakými jsou nervozita, vysoká či nízká úroveň aktivace nebo tělesné projevy vnitřního světa (nepříjemný pocit v břiše, třas končetin ad.), by se měl sportovec naučit ve spolupráci s trenéry a rodiči, kteří by pro něho měli být spíše průvodci než hodnotitelé a soudci. Prakticky to znamená, že reagují uvědoměle a dokážou sportovce vyslechnout, chápat, podpořit, ocenit, ale i konstruktivně kritizovat (vždy přiměřeně a s cílem pomoci!).
Tímto přístupem pomáhají zasévat zdravou míru sebedůvěry a podpořit dobrý vztah ke sportování, bez kterého není podávání vrcholových výkonů dlouhodobě možné.
Medailonek autora
Mgr. Lukáš Mareš
Mentální kouč a filosofický konzultant
Student doktorátu filosofie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích
Specializace: filosofie sportu, filosofická praxe, sportovní psychologie, osobnostní rozvoj mládežnických i vrcholových sportovců (lední hokej, fotbal, basketbal, tenis, krasobruslení, střelba-skeet a další sporty)