Život ve vysokém věku

09.09.2022

Věk a já

Celý život jsem optimistka a věk neřeším, protože s ním nic neudělám. A ani nechci, protože se zrovna teď cítím hodně dobře - mám dost energie a životní zkušenosti, spousta věcí jde snadněji. A to je jen jedna výhoda stáří, bez reprodukčních hormonů jsem víc vyrovnaná, nemusím si konečně barvit vlasy, protože mi zbělaly do módního odstínu, s postavou jsem spokojená. Odešla jsem do důchodu, abych mohla vydělávat peníze bez stresu, a tím, co jsem vždy chtěla dělat, ale neměla na to čas. Občas něco pobolívá, pokud s tím lze něco dělat, dělám, pokud ne, naučím se s tím omezením žít

Odsuzování vzhledem k věku

Ano s tím jsem se setkala, ale spíš než osobně, obecně ve společnosti. Staří lidé (50 a více let!!!) jsou pomalí, zbyteční, nemocní, nudní... A tak se vidí i oni sami. Mně to připadá, jako kdyby chtěli být pro společnost neviditelní. A to je zraňuje. Já jsem se setkala s téměř opačnými projevy - přílišná pozornost a nevyžádané komentáře, především u starších žen, závist až nenávist, protože jsem neztloustla, vypadám dobře, usmívám se, jsem zdravá, jezdím na kolečkových bruslích, chodím na balet, ráda se hezky oblékám, prostě nejsem ve škatulce. "Podívejte se do občanky na datum svého narození." "Bába a hraje si na mladici." To jsou jedny z těch zraňujících poznámek. Cítím se vyloučená, nepřijatá a nejistá. Naštěstí to netrvá dlouho. Cizí lidi na ulici mě pochválí, jak mi to sluší. Muži i ženy. Pro mladé ženy jsem inspirací, aby se nebály vrásek, protože těch, pokud máte jiskru v oku, si nikdo nevšimne.

Myšlenky, které mě sužují

Otázka se mi nelíbí, je zavádějící a vede lidi k tomu, že stárnutí je něco nevyhnutelně nepříjemného.

Kdybych odpovídala v jiném období, myslím, že mě trápily stejné věci - jestli bych nemohla udělat víc pro ostatní, protože cizí radost a štěstí mě těší, pro své zdraví, abych byla schopna se o sebe postarat a nebyla odkázaná na ničí pomoc. O tom teď občas přemýšlím víc. Tak se snažím tomu vyhnout, abych měla odpovídající duševní i fyzickou kondici. A nějaký příjem kromě důchodu.

Jak se vyrovnávám s věkem?

Opět mi otázka přijde zavádějící. Proč se s věkem vyrovnávat? Vyrovnávat se můžeme třeba s nemocí, se ztrátou blízkých osob, se změnami materiálními. Ale s věkem? Je to přirozená a fyziologická etapa života. Ale dobrá. Snažím se nacházet na svém věku pozitiva, kterých je mnohem víc než negativ. Zkouším stále nové aktivity, jak pracovní, tak koníčky. Dělám věci, které mi přináší radost. Já celý život potřebuji aktivitu, změnu. Není důvod to v souvislosti s věkem měnit. Ráda dělám lidem radost, ráda se směju, ale i pláču, pokud to není z bezmoci. Tak vím, že žiju, a to je dobře.