Život s poruchou příjmu potravy

07.12.2021

Autentický příběh

Nechápu, jak si nemohla jíst, nechápu, jak si můžeš takhle ubližovat, jsi strašně hubená, takhle jsi před půl rokem nevypadala.“ Tohle slyšel snad každý, kdo trpěl nějakou poruchou příjmu potravy. Nikdy by mě nenapadlo, že jí budu jednou trpět já. Vždycky jsem byla se svým tělem spokojená. Jsem opravdu extrovert, jsem ráda středem pozornosti, ráda se směji a bavím, jsem zkrátka veselý člověk. Jenže pak se v mém životě staly věci, které mě na nějakou dobu změnily. Měla jsem přítele, se kterým to nikdy nebylo jednoduché, ale já byla šíleně zamilovaná. Bylo mi 17 a v půlce léta 2019 jsem si zlomila kotník, takže jsem celý srpen proležela doma. A tehdy to vše začalo.

To léto jsme s přítelem byli opravdu na ostří nože a rozešli jsme se. Už jsem v něm neměla žádnou důvěru, žárlila jsemlhaní a podvádění se prostě nezapomíná. Dokážete si představit, jaký to byl nápor na moji psychiku, když přijedete o člověka a jeho blízkost, se kterým jste strávili 2 roky, a nic s tím nemůžete dělat, protože ležíte doma se zlomeným kotníkem. Přestala jsem jíst, protože jsem měla pořád stažený žaludek ze stresu, jen jsem ležela, takže jsem neměla žádnou aktivitu a kila šla dolů sama. Já si vlastně ani neuvědomovala, že nejím. Vždycky jsem řekla, že se najím později nebo že teď nemám hlad. A nějak jsem se tomu vyhnula. 

Nikdo si toho moc nevšímal, protože jsem celé dny probrečela, a všechny spíš zajímalo, jak se cítím po rozchodu než to, jestli jím. Do dneška si pamatuji ten pocit, kdy jsem kolem sebe mohla mít ty nejlepší přátelé a rodinu, ale já se stále cítila hrozně sama a nikdo mi nedokázal pomoct. Furt jsem si říkala, co jsem udělala špatně, že mi zase tak ublížil. Rozchod jsem začala dávat za vinu sobě a začala jsem se trestat tím, že jsem skoro nejedla. Opravdu jsem cítila strašný smutek a nejradši jsem byla, když jsem mohla být sama doma a utápět se v tom, protože ve společnosti jsem se necítila dobře.

V záři 2019 mi sundali sádru a já slavila osmnácté narozeniny, takže následovala preventivní prohlídka u praktického lékaře, kde si všimli, jak jsem zhubla. Když jsem byla na jaře u lékaře, tak jsem vážila 48 kg (měřím 160 cm), na preventivní prohlídce jsem vážila 43 kg. Paní doktorka se začala vyptávat, co se děje, jestli nemám nějaký problém, ale já jí řekla, že to je tím, že jak jsem měla sádru, tak jsem neměla chuť k jídlu, protože jsem neměla žádný pohyb. Ona mi řekla, že to chápe, ale ať se snažím dát do pořádku a začnu o sebe pečovat.

autor: Nikola Karlíková

01/2022- Lednové vydání 10