Život s nadváhou

09.09.2022

Zkušenost 1.

Kdybych se měla zamyslet nad tím, jak na mou psychiku působí vnímání společnosti lidí s nadváhou, tak teď už nijak. Naučila jsem se brát ostatní s rezervou. Dost často odsuzují lidi, kteří mají sami v sobě nějaký komplex a potřebují si ho na někom ventilovat nebo se uspokojovat tím, že oni jsou na tom lépe než někdo jiný. K tomuto jsem však musela dojít a byl to dlouhý proces. Být vyrovnaný člověk, který žije svůj život a nemá potřebu přemýšlet nad tím, co si o něm myslí ostatní lidi, není ze dne na den. Člověk si musí uvědomit svou hodnotu. Co vám dává pohled ostatních lidi, kteří s vaším životem nijak nesouvisí? U lidí, kteří vám do života nic nepřinesou, opravdu nemá smysl přemýšlet nad tím, jak vás vnímají. Je to zbytečná energie, kterou můžete investovat do něčeho jiného. Na základě svého vzhledu jsem psychicky byla dost na dně. Až v době, kdy jsem se naučila zapracovat na své sebelásce a vnímání sebe sama, jsem začala být vyrovnaná a svá, dokázala jsem mít lidi, kteří mi nic nedávají, opravdu u zadku.

Zkušenost 2.

S odsuzováním se setkávám doteď. Ale první odsouzení samozřejmě nastalo už v době dětství. Ostatní děti mě odsuzovali za to, že jsem prostornější než oni. Vždy jsem vyčnívala, byla ta největší ze třídy. Bála jsem se jíst před ostatními, protože jsem věděla, že si ostatní děti řeknou: "Proč zase jí, když to nepotřebuje, už je tlustá dost." Chodila jsem si něco dát tam, kde mě nikdo neviděl, někam za roh nebo na záchod. Naštěstí mě to po čase přešlo. Místo toho, abych se styděla, jsem se začala bránit a vzdorovat. Když měl někdo kecy, tak jsem mu dala po hubě a naučila se využít svoje silné stránky. Byla jsem vysoká a široká, vrhala jsem na základce koule a měla i celkem páru.

Každopádně jsem se dost dlouho (i v pubertě) cítila dost neatraktivně a odpudivě. Poznámky na moji postavu a odsuzovaní zažívám celý život. Když jsem začala působit na sociálních sítích, tak to samozřejmě bylo v ještě mnohem větší míře, hlavně po tom, co jsem začala ukazovat svoje tělo, fotit odhalené tělo. Lidi nechápou smysl toho všeho, není to jen o tom chtít se ukazovat, ale i o snaze ukázat, že každé tělo je v pořádku.

Zkušenost 3.

Nejhorší myšlenky jsou ty, u kterých se neustále podceňujete, máte pocit, že se vám bude někdo posmívat za to, jací jste. Nemyslet si, že máte stejné práva jako ostatní. Myslet na to, že se takový, jací jsme, nebudeme nikdy nikomu líbit a nikdo nás nebude brát vážně. Nejhorší je vidět dokonalý svět, jak v televizi nebo na počítači, kde jsou všechny ty herečky, modelky a influencerky, které vypadají dokonale, mají těla bez chyby. A vy pak vidíte v zrcadle sami sebe a máte pocit, že jste něco nepovedeného. Že jste někdo. kdo si nezaslouží lásku. Tohle jsou ty nejhorší myšlenky, které napadly každého, kdo se někdy necítil atraktivně.

Zkušenost 4.

Co pomáhá? Mně osobně pomohlo uvědomit si vše, co jsem v životě zvládla, a na základě toho si stanovit svoji hodnotu, bez ohledu na vzhled. Také mi pomohlo zaměřit se na sebe a nesrovnávat se s ostatními. Je důležité si uvědomit, že jsme individuální bytosti, každý máme jiné vlohy, geny, somatotyp, myšlení, návyky, hodnoty... A je fakt hloupost říkat věty typu: "Já bych chtěla vypadat jak ty.", když je každý člověk jinak nastavený. Věci, které jsou pro vás prioritní, pro toho člověka prioritní být nemusí... Je prostě na nic chtít být jako někdo jiný. Člověk musí chtít být nejlepší verzí sebe sama. Je super stanovit si cíle, které jsou reálné, taky přijmout věci, které jsou na nás jinak a nemůžeme je změnit. A pokud je změnit můžeme, postupně na nich pracovat, ale nechtít to ze dne na den. Žít s vědomím, že pro sebe děláme maximum. Je strašně důležité mít se rád, pak jde vše lépe. A víte jak se říká "Kdo nemá rád sebe, nemá rád ani ostatní." Je moc super najít lásku k sobě samému, už jen z toho důvodu, že lásku, kterou pak předáváte ostatním, předáváte mnohem upřímněji a plnohodnotněji.