Život s fyzickým postižením

09.09.2022

Zkušenost 1.

Po psychické stránce jsem se se svým osudem vyrovnal. Snažím se na tom vidět jen to "dobré". Například to, že nemusím chodit do práce, díky invalidnímu důchodu a zlevněnému nájmu mám dost peněz na své základní potřeby a zájmy. Tím pádem veškerý svůj čas můžu věnovat jen tomu, co mě opravdu baví. Prakticky nemám žádný každodenní stres spojený se zaměstnáním a povinnostmi. MHD mám zdarma a jízdu vlakem mám hodně levnou, takže kdykoliv se mi chce, můžu se sbalit a vyrazit třeba na druhý konec republiky. Zkrátka jsem si život nastavil tak, abych se nemusel zbytečně stresovat a snažím se užívat si každý den. Řídím se heslem: "Nikdo jsme si nevybrali, jak se narodíme, ale záleží na tom, co uděláme s časem, jenž nám byl dán."

Myslím si, že velkou roli v životě hraje také určitý "mindset". Když budu celý život jen sedět a naříkat, jak je celý život k ničemu a já jsem k ničemu (takhle se utápí v sebelítosti spousta zdravotně postižených z mého okolí), tak se to nakonec stane realitou, protože tím budu dávat signál i svému okolí, které mě tak začne vnímat. "Člověk se stává tím, kým si myslí, že je."

Zkušenost 2.

S odsuzováním kvůli svému zdravotnímu stavu jsem se setkal hlavně v dětství a v pubertě. Jak jsem starší a pohybuji se mezi staršími lidmi, tak to není tak časté. Pokud se někdo takový přeci jen najde, vysměju se mu a jdu dál.

Zkušenost 3.

Nejvíce mě ohledně mého zdravotního stavu sužuje myšlenka, že by mohla přijít doba, kdy se můj stav zhorší natolik, že nebudu schopen žít sám bez pomoci druhých. To bych asi nevydržel. Neprosím někoho o pomoc. Jsem zvyklý na svůj klid, samotu a spoléhám se jen sám na sebe. Nejsem na nikom závislý, ani nutně nevyhledávám společnost. Když chci občas mezi lidi, zajdu si třeba na koncert nebo s kamarády na výlet, a když občas narazím na někoho fajn, budu rád, když ne, nevadí. Moje štěstí nezávisí na druhých, každý v sobě máme dost štěstí, ostatní nás mají jen obohatit "nad rámec" toho našeho štěstí. Neměli bychom vkládat svoje naděje na štěstí do druhých, protože to nikdy nebude fungovat.

Zkušenost 4.

Pomáhá mi můj klid, svoboda, hudba, moje kočičky a celkově to, že jsem se přestal zbytečně stresovat a zajímat se o to, co si o mně myslí ostatní. Nikam se neženu a nechávám věci tak nějak přirozeně plynout. :-)