Vrcholový výkon v mládežnickém sportu a co nám v něm může bránit

28.12.2021

Z pohledu diváka či fanouška je vrcholový sportovní výkon obvykle atraktivní podívanou. Rádi sledujeme precizní, správně načasované, tréninkem vybroušené pohyby atletů, kteří ve snaze dosáhnout svých cílů předvádějí svůj um. Co se ale děje v nitru sportovce, když se blíží ona událost, kdy má vrcholný výkon předvést? Jaké stavy zažívá? Jakým rizikům musí čelit? A jak se s nimi může vyrovnat? 

Prožívání předzávodních stavů se u každého sportovce liší s ohledem na jeho individualitu, věk a specifika daného sportu. Pokusím se zde představit základní vhled do psychiky mladých sportovkyň a sportovců před vrcholným výkonem.

Hovoříme-li o vrcholném výkonu a předzávodních stavech, máme na mysli především výkonově pojaté sporty, ve kterých se nehýbeme pouze pro potěšení, ale aspirujeme k výkonu, tedy k co nejlepšímu výsledku, dobrému umístění či zlepšení osobního maxima. S takto pojatým sportem se můžeme setkat již u kategorie dětí.

Je ovšem potřeba zmínit, že dětský svět se podstatně liší od vnímání dospělých. Základními aspiracemi dětí ve sportu jsou radost z pohybu a prosté hraní. Kategorie výkonu a touhy po výsledku přejímají mladí sportovci z dospělého světa, konkrétně od svých rodičů, trenérů a sportovního okolí. Tito lidé se významně podílejí na tom, jaký vztah a přístup ke sportu se v dětské duši rozvine. Pokud dítě vyrůstá v prostředí zdravé podpory k pohybu a odevzdávání toho nejlepšího ze svých možností, snáze si pěstuje vztah ke sportovní činnosti a získává zdravé sebevědomí. Pokud je ovšem tlak ze strany rodičů či trenérů na výkon a výsledek silný, může se snadno stát, že se mladý sportovec začne cítit ve stresu, ztratí chuť se sportu věnovat a nabude pocitu, že něco znamená pouze tehdy, odvádí-li dobrou práci. 

Autor: Mgr. Lukáš Mareš

- Mentální kouč a filosofický konzultant

 mareslukas.com

01/2022 - Lednové vydání 10