Sebepéče a autogenní trénink

05.11.2021

Pro každého z nás slovo sebepéče znamená něco jiného. Pro někoho to může být pravidelné cvičení a zdravá strava, pro jiné naopak masáž nebo večerní relaxace. Často však více pečujeme o druhé než o sebe samé.

Sebepéči bereme spíše jako všední věc, jako takovou samozřejmost, které nevěnujeme tolik pozornosti. Občas se nám to může i pěkně vymstít. Každé tělo si zaslouží, aby o něj bylo pečováno, i když trpíme pocitem, že není dost krásné, dost hubené, dost vycvičené.

Nastane někdy moment, kdy si řekneme, že naše tělo je opravdu dost krásné na to, aby si zasloužilo nějakou sebepéči, nebo ho budeme stále srovnávat s ostatními?

Naše tělo dokáže velmi dobře vycítit to, že ho nemáme rádi. Když už pak je v koncích, může si o nějakou péči říkat třeba i bolestí právě v oblasti, která by potřebovala více pozornosti. Tyto signály těla často přehlížíme nebo tlumíme léky proti bolesti.

Základní myšlenka je: poslouchat své tělo. Když nás něco bolí, tak nepokračovat v intenzivním cvičení navzdory bolesti. Když cítíme, že je naše tělo unavené, tak je často lepší jít spát než pokračovat v činnostech, které nás akorát více unavují. To, jak o sebe pečujeme, se odráží i na našem sebevědomí a celkovém psychickém stavu. Třeba když si večer dopřejeme bublinkovou koupel, pak masáž, dáme si masku na obličej, nebo zkrátka děláme něco, co je nám příjemné, máme pak vyšší sebevědomí než naopak během dnů, kdy o sebe tolik nepečujeme. Sebepéči nemusíme provádět jen pokud už cítíme, že je něco špatně, ale právě i pokud se cítíme dobře, abychom si ten pocit zachovali co možná nejdéle.

autor: Anna Bruková