ROCD aneb šikanátor ve vaší hlavě

11.05.2022

Jde o hlas ve vaší hlavě, který se vás snaží chránit. Před něčím, čeho se bojíte. Ten strach je ohromný, jenže vy o něm zároveň vůbec nevíte. Schovává za mnoha myšlenkami, které mají různé podoby. Myslíte si, že je to skutečné a že tyto myšlenky vychází z vás, že jste to vy sami. Bojíte se, ale nevíte čeho. Je to blízkost, intimita, strach z další potenciální budoucí ztráty.

Máte strach z blízkosti, protože vám už jednou někdo ublížil, když jste se k němu více emocionálně přiblížili. Nesete si jakési trauma, které má různé kořeny - někdy v dětství, někdy až v pozdějších fázích života. Nezáleží na tom, jestli ten, který vás nějakým způsobem zklamal, byl rodič, kamarád či partner. Vždy jde o jedno: Blízkost tohoto člověka pro vás znamenala bezpečí. Pokud jste ho ztratili, ublížil vám nebo vám byl jednoduše málo nablízku, může se pro vás v budoucnu tato blízkost stát s jiným člověkem nebezpečnou.

Vztah je rozhodnutí

Tento hlas vás může provázet celý život a ani o tom nevíte. Jednou však narazíte na člověka, k němuž se chcete opravdu připoutat, rozumíte si s ním a nepřejete si nic jiného, než aby byl velkou součástí vašeho života. Nyní mluvím z vlastní zkušenosti. Věděla jsem o tom hlásku, ale nepřikládala jsem mu nikdy velkou hodnotu. Myslela jsem si, že jsem náročná, že jsem vybíravá a neumím se usadit. Vždy, když jsem se k někomu více přiblížila, má hlava a mé emoce se začaly bouřit. Vše, co probíhalo v mé hlavě, naznačovalo tomu, že tento partner není ten pravý.

Ale jak to může člověk poznat? Láska není o poznávání toho pravého, jak si všichni myslí. Víte, ve skutečnosti jde o výběr, partnera si vždy vybereme. Podle toho, jak nám s ním je, jaké máme společné zájmy, jak se k nám chová. Ale nikdy, opravdu nikdy to není princ na bílém koni, jenž je nám souzený, jak to ukazují americké "slaďárny". Vztah je naše svobodné rozhodnutí a tvrdá práce. Milovat je umění. Milovat ostatní se učíme a vždy záleží na našich zkušenostech, zážitcích, zvyklostech. Každý miluje jinak a s touto schopností se nerodíme. To je u tohoto tématu důležité podotknout, neboť se ho láska silně dotýká.

Odkud se berou nepochopitelné myšlenky?

Já jsem našla člověka, se kterým se cítím opravdu dobře. Rozumíme si a umíme spolu o všem v klidu rozmlouvat. A stále se ho učím milovat, je to tvrdá práce. Obzvlášť s ohledem na to, jaké byly začátky našeho vztahu. Nejprve se v mé hlavě začaly vynořovat opravdu ošklivé myšlenky, jež se snažily náš vztah hned na začátku zničit. Častokrát jsem se přistihla, jak přemýšlím nad rozchodem, protože má můj partner například velký nos, výraznou pihu na obličeji, zvláštní obočí nebo je o pár centimetrů nižší než já. Šlo o iracionální myšlenky, které jsem vůbec nedokázala pochopit. Ptala jsem se sama sebe, kam na ně chodím a proč by zrovna tyto věci měly představovat důvod k rozchodu?

S pomocí terapie jsem začala zjišťovat, že se mi už jako malé holčičce dostávalo málo pozornosti od rodičů. Pozornosti, již jsem tak moc vyžadovala. Na základní škole jsem nepatřila do nějaké party. Můj první vztah také nedopadl moc šťastně a partner mě opustil, což mi zasadilo další ránu. A tak se můj mozek rozhodl, že pouštět si lidi k tělu je nebezpečné. Tohoto problému jsem si všimla až se stávajícím partnerem a začala ho řešit, protože se silně vystupňoval. Bála jsem se jít do společnosti jiných můžu i kamarádů, měla jsem strach, že bych nějakého z nich pokládala za atraktivního. A to přeci nemohu, když mám partnera. Takové myšlenkové pochody se mohou zdát zcela směšné, ale pro mě to bylo skoro jako mučení, jelikož jsem stále dokola ruminovala:

"Co když se mi bude nějaký z mužů líbit více než můj partner, budu si s ním rozumět a s tím stávajícím se budu muset rozejít?"

"Ale vždyť na rozchodu nezáleží. To s ním jsi jen proto, že

se bojíš někomu dát kopačky? Když nad tímhle přemýšlíš, asi ho moc ráda nemáš."

"Ale je mi s ním dobře."

"Hmm, to je určitě jen zamilovanost, ta přejde a pak už tě bude

štvát a určitě se s ním rozejdeš. Partner by tě přece neměl štvát, jinak

to není ten pravý."

"Ale na internetu píší něco jiného."

"A také tam píší, že je divné mít menšího partnera."

"Ale to je blbost, vždyť tobě na tom nezáleží, nikdy jsi

nevyhledávala vyšší muže."

"Když ale oni na to lidé okolo tak divně koukají. A já se vždycky

bojím, že koukají. Takhle to nemůže být pořád, musím se s ním rozejít."

"Ale to není důvod k rozchodu."

"Hmm, jo, to je pravda. Ale vzpomeň si na toho kluka,

kterého jsi dneska potkala, ten by docela šel, ne?"

"Jo byl hezkej, vysokej, ... ale vsadím se, že není jako ten můj, s ním mi je dobře."

"Jak můžeš vůbec porovnávat svého kluka s ostatními? To nedělá člověk, který svého partnera miluje."


A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Tenhle kolotoč běžel v mé hlavě 24/7. Často jsem brečela, měla úzkosti, protože jsem nechtěla vztah ukončovat. Věděla jsem, s jak skvělým člověkem jsem, ale nešlo mi do hlavy, proč mám takové myšlenky. Dokonce jsem si jednu dobu myslela, že můj partner je jen manipulátor a že mi určitě něco udělá a že si na hodného člověka jen hraje. V takové situaci už ani nevíte, co je skutečnost, a co ne.

ROCD - obsesivně kompulzivní porucha

Věděla jsem, že ta neustálá ruminace a hledání otázek na internetu, které mi jen přitěžovalo, musí skončit. Začala jsem zjišťovat, jak uklidnit svou mysl, a narazila jsem na mindfulness. Meditace mi daly zabrat, ale stálo to za to. Uklidnily mě a zároveň jsem si díky nim uvědomila mnoho důležitých věcí. Naučily mě užívat si každý moment. I mytí nádobí se pro mě stalo zábavou. Jednoho dne jsem na Instagramu narazila na příspěvek s poruchou, jejíž popis mi naprosto připomínal sebe. Nazývá se Relationship Obsessive Compulsive Disorder - jedna z obsedantně kompulzivních poruch. Začala jsem o ní hledat více informací a čím více jsem si o této poruše četla, tím více mi také přišlo, že vím, jak na ni, a připadala jsem si klidnější. Hodně jsem o tom mluvila i s přítelem O svých myšlenkách a pocitech. Podporoval mě, i když věděl, jaké myšlenky se mi honí hlavou a že se ho také týkají.

Velmi mi pomohlo, když jsem se jednoduše vystavovala situacím, jimž jsem se dříve vyhýbala. Například jsem se kamarádila s lidmi opačného pohlaví. Zjistila jsem, že se nemám čeho bát, že je mohu pokládat za atraktivní, a přesto se nic nestane. Vždy jsem si ze všech těch lidí na světě vybrala svého partnera a byla jsem tak šťastná. V situacích, kdy jsem neměla náladu trávit čas s partnerem, jsem si říkala, že je to normální. Nemohu na něj být stále naladěná, to je nereálné. Ne vždy se mi můj partner bude líbit, záleží i na mých náladách. Někdy bych ho láskou doslova snědla a někdy se mi může až hnusit, je to přirozené. Zjednodušeně mi velmi pomohlo soustředění se na přítomný okamžik, racionalizace, opuštění bludného kruhu a vystavování se obávaným situacím.

Musím říct, že to chce opravdu trénink. Jde o práci týkající se celé osobnosti. Nejprve je potřeba poznat sám sebe, své silné stránky, ale i ty slabé. Musíme se vyznat v událostech ze své minulosti, jak nás ovlivnily a jak se nyní projevují. Zároveň bych i ráda podotkla, že ačkoliv je ROCD vážná psychická porucha, po jejím překonání se do sebe s partnerem můžete vzájemně ještě více zamilovat. Vytvoříte si mezi sebou silné pouto. Rozhodně doporučuji navštívit odborníka, i já ho měla. Zároveň jsem přečetla velké množství knih a článků na toto téma, abych vše více pochopila. Chce to čas, ale věřte mi, že pokud si procházíte tím stejným, bude to dobrý. Ten hlásek tam někde zůstane, ale už si ho nebudete všímat, protože zjistíte, že vy nejste vaše myšlenky.

Autor: Pavlína Řízková