Má první zkušenost s ambulantním psychiatrem

22.01.2022

Poprvé jsem svou psychiatričku navštívila na začátku svých 17 let. Protože jsem v té době nebyla zletilá, jednalo se o dětského lékaře, kam se mnou museli jít rodiče. Pamatuji si, jak máma obvolávala nespočet psychiatrů, ale nikde nepřijímali nové klienty nebo měli termín nejdříve za půl roku. Byli jsme rádi, že jsme konečně narazili na někoho, kdo by nás vzal za 2 měsíce. V den daného termínu jsem byla hodně nervózní, jelikož jsem nevěděla, co mě čeká. Recenze o práci paní doktorky nebyly nikde k dohledání, což mě velmi znepokojovalo

Ordinace, která se nacházela v nejstarší budově areálu nemocnice, působila velmi depresivně a neupraveně. Po pozvání do ordinace následoval vstupní rozhovor a sdělení nejnutnějších informací. To celé trvalo okolo 5-10 minut. Byla jsem celá vystrašená a požádala jsem, jestli by mohl táta opustit ordinaci. Nechtěla jsem mluvit o svých problémech před ním. Paní lékařka mi vyhověla a já jsem s velkou nadějí na vyřešení svých problému začala mluvit.Vyprávěla jsem jí o tom, že mám nejspíš deprese a úzkosti, bojím se chodit mezi lidi, opustila jsem své milované koníčky, sebepoškozuji se a rapidně jsem snížila svůj kalorický příjem. Nedostalo se mi žádného vysvětlení ohledně toho, co se to se mnou děje a z jakého důvodu.

Odjížděla jsem s diagnózou F41.2 (smíšená úzkostná a depresivní porucha) a s hromadou krabiček antidepresiv. Další kontrola následovala až za dva měsíce, což mi zpětně připadá jako dlouhá doba. Na kontroly jsem jezdila nerada. Nelíbilo se mi ordinační prostředí, nelidský a neosobní přístup. Při mnoha nežádoucích účincích mi medikace nebyla upravena a mně bylo ještě hůře než bez nich. Asi po půl roce jsem začala lhát o svém psychickém stavu, abych mohla AD vysadit a tuto lékařku opustit. Měla jsem v plánu, že si po dovršení svých 18 let najdu nového lékaře. Bohužel po této zkušenosti mi trvalo 1,5 roku, než jsem se vůbec odhodlala kontaktovat někoho jiného.

Autor: Vanes S.