Paměť a její typy

17.04.2022

Naše paměť je jedním z procesů centrální nervové soustavy, díky této schopnosti si vštěpujeme, uchováváme a vybavujeme informace a zkušenosti.

Typy

Paměť můžeme rozdělit na tři základní typy: logickou, mechanickou a citovou. Logická paměť funguje na základě osvojování informací pomocí již známých souvislostí. Mechanická paměť oproti tomu přijímá a ukládá fakta jejich opakováním a osvojováním. A citová paměť nám již z názvu napovídá, že půjde o zapamatování a reprodukci citů, které mohou být buď myšlenkové (na základě představ), nebo smyslové (na základě odražené reality).

Další dělení paměti se orientuje dle typu formy ukládání informací. Tyto formy jsou: vizuální, akustická a sémantická. Podle názvu již asi tušíte, že vizuální uchovává informace na základě obrazu, akustická na základě zvuku a sémantická paměť vštěpuje fakta a dané, obecné informace.

Poslední typologie paměti je už trochu složitější. První dělení se řídí podle délky doby uchování zapamatované informace. Typy dle tohoto dělení jsou celkem čtyři, ačkoliv se většinou uvádějí jen tři z nich. Jde o paměť senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou.

Senzorická

Tato paměť je nejkratší ze všech typů. Vzniká vědomě na základě přicházejících informací ze smyslů a obrazový vjem, který vytváří, zůstane jen po dobu necelé sekundy. Pokud ovšem chceme informaci uchovat a zpracovat, postupuje do dalších typů paměti. Díky senzorické paměti si pamatujeme např. barvy nebo doteky.

Krátkodobá

V krátkodobé paměti se odehrává mnoho psychických procesů. Řešíme a uchováváme v ní informace a problematiky, na něž se právě soustředíme. Pokud se ovšem během procesu uchovávání objeví rušivé objekty, zapamatujeme si málo. Informace v paměti zůstávají přibližně 20 minut a obsahují pět až devět prvků. Využití krátkodobé paměti můžeme pozorovat například ve chvíli, kdy nám někdo nadiktuje telefonní číslo. Pamatujeme si ho jen chvíli, ale později jej už musíme hledat v telefonním seznamu. Podobná situace nastává například také v případě, kdy se seznámíme s novými lidmi.

Střednědobá

Na vytváření střednědobé paměti se nejvíce podílí limbický systém, který dává do souvislostí vzpomínky a emoce s nimi spojené. V této paměťové fázi se rozhoduje o tom, zda informace zanikne, nebo se přesune do dlouhodobé paměti.

Dlouhodobá

Tato paměť se nachází v nevědomí, má neomezenou kapacitu a ukládá pro nás významné zkušenosti, informace nebo zážitky. Vštěpování informace trvá přibližně 30 minut a nemusí probíhat záměrně. Uchované informace jsou pak naše znalosti a podílejí se na utváření naší osobnosti a podvědomí.

Dlouhodobá paměť má mnoho způsobů dělení. To nejzákladnější je na paměť pro fakta (deklarativní) a paměť pro dovednosti (procedurální). Paměť zaměřená na fakta navíc může být buď sémantická, která ukládá obecné informace, nebo epizodická, která uchovává osobní události.

Fáze paměťového procesu

Fáze paměťového procesu jsou celkem tři: vštěpování, uchovávání a vybavování. K uchovávání mimo jiné řadíme také proces s ním související – zapomínání.

Vštěpování

Nebo jak by řekli jiní: kódování, je proces, kdy se nám spontánně ukládají do paměti informace, jež jsou pro nás něčím osobní (tzv. emocionálně zabarvené). V jiném případě, kdy jde například o učení, jde o vštěpování záměrné nebo plánované. Na zapamatování má vliv kvalita, množství, délka, forma a rozsah dané látky či obsahu, který chceme v paměti uchovat. Například z vizuální formy si toho vštípíme mnohem více než z akustické. Jde také o to, jak daný problém či látku chápeme a jak jí rozumíme.

Uchovávání

Všechny vštěpované informace se v paměti na nějakou dobu uloží. Jejich pamatování lze posílit různým oživováním, navíc je neustále ovlivňují nově příchozí informacemi a se spojují do souvislostí. Jak dlouho a v jaké intenzitě naše vzpomínka zůstane, záleží na motivaci, na osobních potřebách či na emocích, které jsou se zážitkem spojeny.

Nedostatečně zařazená informace se vytěsní, vyhasne nervové spojení a dojde k zapomínání. Psycholog, který se tímto tématem zabýval, Hermann Ebbinghaus, vytvořil tzv. Ebbinghausovu křivku zapomínání, která ukazuje, kdy například nejvíce zapomínáme, a kdy naopak nejméně.

Vybavování

Jedná se o konečnou fázi, kdy dochází k aktivizaci minulé zkušenosti. Vybavování zahrnuje tři stupně: znovupoznání, vzpomínání a reprodukci. Vlastnosti naší paměti se ovšem během života mění. V mládí je vybavování rychlejší a trvalost uchování menší, kdežto ve stáří je vybavování pomalejší a vštípivost se snižuje.

Autor: Eva Vostárková