Jsou pro nás doteky důležité? 

20.05.2022

Ať už jde o pohlazení po tváři, poplácání po zádech, potřesení rukou, či o objetí, tvoří důležitou součást našeho života. Jaký vliv na nás vlastně mají?

První doteky

Prvním dotykem je člověku hmatový pocit po celém tělíčku již v děloze. Jde o první smyslový vjem vůbec. Další první doteky mu ostatní lidé věnují již od samé chvíle, kdy přijde na svět. Pro dítě ve fázích od novorozence do malého dítěte jsou ovšem nejdůležitější. Jakýkoliv dotek je lepší než stav, kdy není přítomen žádný podnět.


Povahy doteků

Dotek pro nás znamená spoustu, má totiž mnoho podob, způsobů či forem. Podle naprosto základního dělení jsou samozřejmě doteky příjemné a nepříjemné. Myslím, že pod těmito dvěma skupinami si každý automaticky něco představí. Příjemným nám bude pohlazení a nepříjemným například pohlavek. Druhým základním dělením je dělení na doteky přímé a nepřímé. Jde buď o kontakt kůže s kůží, či o kontakt přes oblečení.

Dále dělíme doteky na tři druhy: Prvním je dotek vlastního těla, který snad blíže popisovat nemusím, druhým je cílený dotek mezilidského charakteru v návaznosti na komunikaci, tedy například potřesení rukou, a třetí druh je naprosto náhodný a neúmyslný dotyk druhé osoby.

Můžeme také zmínit doteky, které jsou způsobené cizím tělesem. Neměli bychom zapomínat, že každý dotek je specifický a nese svou vlastní neverbální zprávu, záleží vždy na jeho charakteru. Odlišnost můžeme pozorovat například na letmém objetí mezi přáteli a na silném objetí otce a syna. Vždy jde také o kontext situace a vztah jejích účastníků. Dalším faktorem je také oční kontakt.


Dotek jako fyziologický vjem

Vjemy zaznamenáváme receptory umístěnými na cytoplazmatických membránách smyslových orgánů a buněk. Některé rozpoznávají tlak, jiné teplo a další například bolest. Pokožka a nervová soustava jsou propojené a signály, které nervové dráhy zprostředkovávají z pokožky právě díky receptorům, končí v mozku, konkrétně v mozkové kůře.

Ačkoliv doteky mají pro každého často trochu odlišný význam, ty, které zažijeme v dětství, se nám uchovají v paměti a v dospělosti si je asociujeme. V dnešní době do tohoto faktu však vstupuje problém spočívající v tom, že kromě tohoto světa máme ještě ten virtuální, kde jsou doteky neproveditelné. Člověk trpící nedostatkem doteků tak může být více uzavřený, citlivý a je u něj pravděpodobnější, že neporozumí nejen svým pocitům, ale ani pocitům druhých.