Proč jsme občas agresivní?

22.02.2022

Působí na naše okolí a vyvolává zbytečné konflikty. Agrese má v psychologii mnoho vysvětlení a teorií. S první z nich přišel velmi významný psycholog a neurolog Sigmund Freud. Tvrdil, že agrese je projevem frustrace mezi jejíž zdroje patří hlavně libido a pud zvaný Thanatos. Později se ovšem teorií o příčinách agrese vytvořilo víc. Mezi tyto teorie patří například teorie vrozené agrese, hypotézy potvrzující Freudovu myšlenku spojenou s frustrací, teorie agrese jako naučeného chování a teorie vzniku agrese vícero vlivy. Tyto teorie vznikaly celé minulé století a bylo provedeno mnoho výzkumů, které je nejen potvrzovaly, ale také vyvracely. My se na tato odvětví podíváme trochu blíže.

Teorie vrozené agrese

Autorem této teorie byl rakouský zoolog a psycholog Konrad Lorenz, který zastával tvrzení, že je agrese důsledkem vrozených genetických faktorů, které vyvolávají nepřátelské reakce vůči druhým lidem. Podpořil tím i myšlenku o jejím hromadění v těle a vytvořil tzv. hydraulický model agrese, dle kterého se agrese shromažďuje uvnitř člověka a je nutné ji uvolňovat, aby nebyla ohrožována společnost.

Konrad Lorenz
Konrad Lorenz

Hypotéza o vzniku agrese následkem frustrace

S uvedenou hypotézou přišel psycholog a sociolog John Dollard v roce 1939. Jeho tvrzení je založeno na tom, že k agresivnímu chování u jedince dochází tehdy, když je frustrován ve svých snahách za cílem něčeho dosáhnout nebo chce uspokojit nějakou svou potřebu. Dělil agresi podle trvání a intenzity s tím, že obě možnosti podmiňují přítomnost deprivace či stresu. Mnohokrát je s těmito informacemi spojován fakt, že je agrese projev vnější a pokud se na venek neprojeví, přechází do formy deprese, která je vnitřní.

Dollardova hypotéza si ovšem mnohokrát vysloužila kritiku. Konkrétně od prezidenta Americké psychologické asociace Martina Seligmana, který kritiku odůvodňoval faktem, že stálá agrese může vést k pasivnímu stavu, který sám nazval jako naučenou bezmocnost, což je podle něj jádrem deprese.

Další kritika, kterou vznesl Leonard Berkowitz, je založena na tom, že někteří lidé mají agresi "v popisu povolání". Nejde tedy o jejich frustraci, neboť jsou za své chování placeni, může jít např. o povolání boxera či vyhazovače.

Agrese jako naučené chování

Možnost této verze poprvé uvedl Albert Bandura v roce 1976 a odůvodnil ji několika postoji. Tvrdil totiž, že se lidé naučili, že se jim agrese vůči druhým vyplatí, tedy že agresí něco získají ke svému prospěchu.

Bandura studoval sociálně kognitivní teorii a byl tvůrcem teorie sociálního učení. Ze svých zkušeností poukazuje primárně na to, že druhé nejen pozorujeme, ale také se jimi inspirujeme. Často je v této souvislosti uváděn příklad, že lidé, kteří často sledují násilí v televizi, mají dvě cesty: buď jsou v reálném životě otrlí a lhostejní nebo podle později provedených výzkumů Gerbnera a Grosse považují svět za mnohem nebezpečnější než doopravdy je a jsou nedůvěřiví k cizím osobám.

Albert Bandura
Albert Bandura
Autor: Eva Vostárková